Ruchadlo je pluh.

Ruchadlo půdu odkrajuje, rozrušuje, drolí, provzdušňuje a zároveň ji převrací tak, že vrchní vrstva půdy se dostává dolů, zatímco spodní vrstva odpočaté půdy navrch. Hloubka orby se dala nastavit upnutím kola vpředu. Zároveň se orba půdy tímto vynálezem stala méně namáhavou.

Ani jeden z vynálezců na svém vynálezu nevydělával. Těšilo je, že jejich ruchadlo ulehčuje práci lidem. Své řešení ruchadla ochotně poskytovali každému, kdo si o ně požádal. Oba zemřeli v únoru 1848 v bídě. V září 1883 se ze sbírky v Čechách a na Moravě za velké slávy (přijelo na 30 tisíc lidí ze všech koutů země) odhalily v Pardubicích a Rybitví památníky těmto dvěma lidem, vynálezcům.

Síťovka.

Vavřín Krčil se naučil síťovat od své matky v jedenácti letech. Pomáhal jí tak živit rodinu výrobou síťovaných čepců. Kvůli chudobě si nemohl dovolit jít do učení. Později se stal obchodním zástupcem firmy JARO J. Rousek (později TOKOZ). Získal živnostenský list na prodej galanterního zboží a vlasových sítěk a navázal osobní kontakty se zahraničními odběrateli. V roce 1923 uspořádal výstavu vlasových sítěk. Jenže nastal čas krátkých sestřihů a ještě téhož roku vyšly vlasové síťky z módy.

Rozhodl se přeorientovat výrobu firmy na ručně vyráběné síťované nákupní tašky z umělé hedvábné příze a to pomohlo zachránit podnik. Později jako materiál přibyla i různá syntetická vlákna a další materiály. Síťovka je lehká, skladná, pružná a zároveň pevná. Přizpůsobí se nesenému obsahu a po jeho vyndání ji lze zmuchlat do malé kuličky a vložit do kapsy. Už naše maminky, babičky a prababičky znaly síťovky, chodívaly s nimi nakupovat a chválily je pro jejich praktičnost a širokou míru použití. Dědečkové v nich s oblibou u rybníků a řek chladili lahváče 🙂

Je to silon.

Silon je polyamidové vlákno typu 6 (polykaprolaktam). V roce 1940 vypracoval Otto Wichterle ve zlínské laboratoři firmy Baťa výrobní postup k přípravě kaprolaktamu, základní sloučeniny k výrobě polyamidu 6. V roce 1941 pak byla na pokusném zařízení vyrobena první příze, ze které se zhotovily vzorky ponožek a punčoch. Nový materiál se měl původně jmenovat winop – podle tří spolupracovníků, ale s ohledem na podobnost s již existujícím nylonem byl zvolen podobně znějící název - silon.

NW Präsident - první osobní automobil v tehdejším Rakousku - Uhersku.

Když nastoupil 1. září 1884 jako dělnický předák u Ignáce Schustaly ve vagonce v Kopřivnici, právě vyrobila vagonka stý vagon. V roce 1886 se firma „Schustala a spol.“ v Kopřivnici stala akciovou společností pod novou značkou „Nesselsdorfer Wagonbaufabriks Gesellschaft, vormals Schustala a co.“. V lednu 1891 svěřila Leopoldu Svitákovi na zkoušku vedení soustružny, zámečnické dílny a kovárny. V lednu 1893 byl povýšen na dílovedoucího I. třídy (vrchním mistrem) a když v roce 1895 nakoupila firma některé patenty firmy Benz, rozhodla se stavět automobily.

Pro Leopolda Svitáka to znamenalo počátek nové, usilovné práce. V té době žádné podniky součástky do automobilů nedodávaly. A tak si musel všechny součástky vyrábět od základů sám. Jeho úsilí bylo završeno úspěchem - v roce 1897 byl dokončen první osobní automobil v tehdejším Rakousku-Uhersku. Dostal název „Präsident“.

Umístil elektromotory v předních kolech automobilu.

Porsche vytvořil revoluční konstrukční řešení, pro které se vžil název „systém Lohner-Porsche“. V obou předních kolech automobilu byly zabudovány elektromotory o výkonu 2,5 koňských sil. Psal se rok 1900 a elektromobily Lohner překonaly několik rychlostních rekordů a na Světové výstavě v Paříži získaly zlatou medaili. Později založil vlastní firmu, v níž vznikly první projekty nového lidového vozu (německy Volks Wagen).

Je to bleskosvod.

Svůj „meteorologický stroj“ sestrojil v roce 1754, tedy o 6 let dříve než světově uznávaný vynálezce bleskosvodu Benjamin Franklin. Dnes jsou hromosvody standardním bezpečnostním prvkem, který chrání budovy před blesky - tedy elektrickými výboji. První hromosvod na území českého království umístěný na stavbě byl instalován na zámek v Měšicích v roce 1775.

Je to Remoska.

Remoska je je malá elektrická přenosná trouba s ohřevem shora. Oldřich Homuta před druhou světovou válkou vlastnil malou firmu na výrobu elektromotorů. Po znárodnění se stala součástí firmy Remos a Oldřich Homuta jejím pracovníkem. V roce 1953 vznikl první prototyp elektrického hrnce, ve kterém se dalo nejenom vařit, ale také péct. Pojmenovali ho HUT - podle autorů Homuty, Uhra, Tyburce. Když byl v roce 1964 vynález patentován, byl pojmenován podle výrobního podniku - Remoska.